SK Benátky nad Jizerou : SK Hořovice

     Tak, jak je tomu prakticky po celou podzimní část i nadále se potýkáme s početnou marodkou, zejména našich klíčových hráčů. V Benátkách jsme se museli navíc obejít bez Lukáše Totha. Co bylo ale pozitivní, alespoň na lavici se nám vrátil Ondra Šlechta, kterého jsme po návratu ze svalového zranění, nechtěli hned zcela zápasově zatížit a jeho návrat do sestavy stupňovat.

     V Benátkách nás čekal nám již známý krásný fotbalový areál. Navíc jsme měli možnost naše utkání sehrát na hlavní travnaté ploše, což jsme rádi uvítali. Od samého počátku bylo zřejmé, že utkání je velmi vyrovnané a bude to o chybě nebo standardní situaci. Dobře nám fungovala obranná "čtyřka", do které jsme i vlivem okolností zakomponovali mladého Davida Hrabáka, který se s pozicí stopera popral na výbornou. Co nám ale bohuže chybí, je síla v útočné fázi. Na hrotu operoval Kuba Akštejn, který bojoval, snažil se, ale ve své činnosti byl vice méně osamocen a neměl dostatečnou podporu od svých spoluhráčů. I tak se nám ale během prvního poločasu podařilo se prosadit, ale jednalo se spíše o střelecké pokusy z úrovně velkého vápna, které však nemířily mezi tři tyče. 

     O poločase jsme kluky nabádali k větší aktivitě směrem dopředu, jelikož jsme byli v některých pasážích až příliš pasivní a zalezlí až příliš hluboko na naší polovině. Během druhé půle se obraz hry moc nezměnil. Bylo cítit, že to bude o jediné chybě. A ta přišla, bohužel, na naší straně. Po rohovém kopu soupeře propadl míč až na naše malé vápno, kde došlo ke sražení míče do naší sítě. Do hry jsme pak poslali oživení i se změnou rozestavění. Soupeře jsme i dokázali zatlačit před svou branku, ale střelecké pokusy Akštejna, Macháčka nebo Miškovského v brance neskončili a proto jsme z Benátek odjeli bohužel bez bodu. 

     Nemůžeme klukům upřít snahu a to, že v posledních utkáních jde naše hra postupně nahoru, ale pořád je to málo a dobré výsledky to nestačí. Čekáme také na to, aby se nám postupně vyprázdnila naše marodka a mohli jsme do utkání naskočit, pokud možno, v té nejsilnější sestavě.